Marek Fexa: Ulice

MVJ, pobočka Třešť, Rooseweltova 462, Třešť

4. září - 30. září 2025

Až půjdeš krajinou kolem Třeště, můžeš narazit na zvláštní úkaz. Potkat postavu s polním stojanem, velkým plátnem a barvami… Takový nesmyslný akt v době mobilů a digitálních fotek.

Zkuste někdy místo, které znáte, namalovat. Odmění se Vám, že jej budete znát jinak, jaksi pevněji.

Zkuste místo namalovat šestadvacetkrát, několikrát…

Místo Vám známé.

Zkuste vymalovat místo Vám neznámé, drobnými vzpomínkami sousedů na Občana, který v místě žil, postavil dům…

MgA. Marek Fexa je rodák ze Zajíčkova u Pelhřimova. Vystudoval AVU v ateliéru Jiřího Sopka. Učí na grafické škole v Jihlavě. Maluje v plenéru převážně akryl na plátno.

Do Třeště se přistěhoval před čtyřmi roky. Při svém působení v tomto městě se soustředí na malbu v plenéru. Maluje akrylem krajiny na plátna. Ze začátku ho zaujal místní kopec Špičák a po narození synka se vrhnul na malování ulice, kde s rodinou žije. 

Markovi se na stejném motivu líbí, že je pokaždé jiné světlo nebo jiné podnebí. Často v ulici zaznamenal zaparkované auto nebo mu tu a tam vběhl do záběru nějaký chodec či zvíře, což je pro Marka obohacením jeho obrazu. Jak říká, v plenérové malbě se toho děje víc než při malbě například postavy.

Marek na obrazu pracoval vždy kolem 2 hodin. Proto si také zvolil techniku akrylu na bavlnu. Malba schne rychle, to také znamená, že se k obrazům nevrací a maluje je na jeden zátah, protože mu také jde hlavně o proces malby, ne až tak o výsledek. Inspirací pro tento cyklus byl předchozí počin – malování kurníku se slepicemi v Zajíčkově. Marek Fexa si vzpomíná, že v původním rodišti oproti Třešti vůbec neměl potřebu vycházet do plenéru, že krajina kolem byla jen a jen zelená a namalovat zelený obraz nebývá zrovna jednoduché, aby v něm fungovalo světlo. Tady se mu líbí, jak jsou výhledy členité a zeleně v lesích jsou spíše do modra.

Nyní se setkává s pohledem do ulice, se sousedy. Důležitým motivem je i hledání vzpomínek na původního obyvatele našeho domu, Občana a souseda Karla Němce, který se stejnou ulicí procházel před námi.

Sousedé z naší ulice mi vyprávěli zkazky, jak si mého strýce Občana pamatovali, jaké hovory s ním vedli… Dříve bylo ve zvyku více si s lidmi povídat osobně, zastavit se. Toto zastavení chceme vyvolat instalací lavičky, která to umožní. V ulicích již lavičky nejsou, sousedé si nemohou posedět před domy, to už není zvykem. Tuto lavici, vyrobenou ze smrkového dřeva malířem Jakubem Minářů nespojují žádné kovové šrouby. Jsou použité dřevěné spoje, vlastně pomíjivé, i tak mohou působit myšlenky spojující pana Němce, nás a sousedy v ulici Na Vyhlídce.

Chtěla bych výstavou i vás ponouknout k tomu, zastavit se se sousedem. Popovídat si, vzpomenout. Zjistit, co o sousedovi vlastně víte/nevíte.

Spolupráce s Jakubem Minářů nás napadla, protože je naším starým známým z Pelhřimova. Pracovali jsme dříve vzájemně na výstavách a čteních. Chci se podělit i o jeho názor, proč se k výstavě připojil:

„To, proč jsem se připojil k výstavě, má mnoho důvodů, rozhodující moment byl výhled na Třešť, když se přijíždí od Batelova, a pak, protože jsem si na místě představil instalaci, v které by bylo fajn si sednout. Obecně na malířských výstavách má být možnost se posadit. Takže jsem host, co si chce na výstavě sednout – i v ulici, na vesnici, ve městě.“

Tedy se můžete posadit na výstavě a zastavit se ve světle obrazů Marka Fexy.

Eva Fexa