Nepřekonatelný neklid / Pavel Bezděčka
expoziční budova Muzea Vysočiny Jihlava, Masarykovo nám. 57/58, Jihlava
6. dubna – 31. července 2022 (výstava prodloužena)
Trojvýstava k významnému životnímu jubileu našeho dlouholetého zaměstnance Pavla Bezděčky
Výstava Život je sen, aneb Pavel Bezděčka sedmdesátiletý = s nadhledem pojaté shrnutí života a díla tohoto zoologa, malíře, fotografa, spisovatele, pábitele a cestovatele.
Výstava Všechno je jinak! = veselé kresby a pábitelské fotomontáže Pavla Bezděčky.
Výstava PAPAHU = díla tří kolegů ze Spolku výtvarných umělců Vysočiny: obrazy Pavla Bezděčky, dřevěné sochy Pavla Tomana a ocelové sochy Hugo Jonáše (Davida Habermanna)
Pavel Bezděčka (*1952)
Pavel se narodil 4. července 1952 v Praze, ale není to Pražák. Pár dní po porodu se s ním máma vrátila na Moravu, do Olomouce. Zde prožil celé své dětství a dospívání i první roky dospělosti. Malý Pavlík neustále něco čmáral. Ve sněhu, v písku, po zdech, na kdejaký papír, karton, desku. Nikdy nechodil do žádného výtvarného kroužku, kurzu či „lidušky“. Naprostý samouk stejně jako v zoologii, muzice a psaní. Velmi pilně maloval a kreslil během vojny. Jednak aby zabil nudu (zejména o víkendech) a také pro výdělek.
Od devadesátých let se věnoval spíše fotografii a později s příchodem počítačů i fotografickým kolážím a montážím. Teprve v roce 2012 „objevil“ počítačovou malbu (computer painting). Ta jej uchvátila a zůstal jí věrný dodnes. Od roku 2014 své obrazy vystavuje – zatím na 69 autorských a kolektivních výstavách po celé republice. Výstava PAPAHU ve vedlejším sále je tak jeho sedmdesátá (jak jinak J). Zastoupení má ve sbírkách některých galerií v ČR a v soukromých sbírkách v ČR, Švýcarsku a Norsku. Realizace má v Dačicích, Přibyslavi a Nizozemsku.
Co říká Pavel o své tvorbě:
„U počítačové malby nehledám vlastní neměnný rukopis, proto v mých obrazech nehledejte jednotu stylu, zpracování ani motivů. V řadě obrazů uplatňuji dojmy získané z bezprostředního kontaktu s přírodou a krajinou jak naší, tak i tropickou. Jiná dílka jsou fantaziemi ukazujícími mé vnitřní prožitky, sny a touhy, ale nevyhýbám se ani jednoznačně prokalkulovaným schématům, které mají čistě abstraktní charakter.
Malba na počítači je rovnocenná tradičním technikám malby, jen místo štětců, špachtlí a jiných pomůcek používám myš a klávesnici. Tyto nástroje vede moje ruka a ruku vede moje fantazie. Mnohé mé obrazy navíc vznikají ve dvou fázích. Základem je zpravidla černobílá kresba na klasické čtvrtce papíru, někdy méně – jindy více podrobná, obvykle určující kompozici budoucího obrazu. Kresbu (a často je to řada dílčích kreseb pro jediný obraz) pak oskenuji a dále s ní pracuji na monitoru. Teprve zde, z prvotního impulzu, z konstruktivní imaginace, vzniká obraz. V jednotlivých vrstvách volím a mísím barvy i struktury, pracuji na perspektivě, vkládám světla a stíny, následně přichází kouzlo slučování a prolínání vrstev. Někdy to jde rychle a obraz vznikne „v jednom tahu“, ale v naprosté většině je to zdlouhavá tvorba s častými návraty a předělávkami, s tisíci tahy myší. Postupně vznikající verze jednoho obrazu si čísluji a ukládám a není výjimkou, že finální verze nese pořadové číslo mezi dvacítkou a třicítkou.
Konečně! Obraz je hotov, jsem spokojen. Ale teprve teď přijde to hlavní – tisk na plátno. Počítačový obraz na plátně již není virtuální umění, ale naopak, je to umění velmi reálné. Nevytvářím digitální obrazy, ale maluji reálné obrazy pomocí digitální techniky.“