Muzeum Vysočiny Jihlava – moderní, vstřícné, jedinečné

z muzejních sbírek…

Dřevěná forma na máslo z třešťských sbírek

Ke stlučení prvního másla snad došlo zcela náhodou, při převozu mléka po hrbolatých cestách. Odedávna ho lidé přidávali do mastiček a používali při vaření – hlavně k maštění kaší, ale užívalo se i do polévek a koláčů. Na chleba se máslo začalo mazat prý docela pozdě, až někdy v 17. století. Máslo bylo a zůstalo dodnes oblíbenou pochoutkou. V minulosti, a ne tak dávné, k běžným domácím činnostem patřila i výroba másla. K tomu bylo zapotřebí kysaného plnotučného mléka, ze kterého se postupně sbírala smetana. Až jí bylo dost, stlouklo se z ní máslo. K výrobě másla postačí i obyčejná sklenice s víkem, ale k běžné výbavě hospodyněk patřila máselnice, ať už menší skleněná, dřevěná kuželovitého tvaru s tloukem či jakýsi otáčivý soudek s lopatkami. A kdo chtěl, aby to máslo bylo nejen dobré, ale i pěkné, opatřil si formu na máslo. Formy se vyráběly z tvrdých dřev ovocných stromů, někdy z javorového, dubového nebo jasanového dřeva. Muselo být dobře vyschlé, aby při práci neprasklo. Motiv na dně se po upnutí do řezbářské stolice vysekal za pomoci dlát a dřevěné paličky. Dřevěná nádobka s vyřezaným vzorem na dně a po okrajích zaručovala, že máslo po vyklopení z ní bude mít obtisk tohoto motivu. Máslo se pak skladovalo v chladném sklepě. Trvanlivost másla se dala prodloužit i jeho zabalením do křenových listů a uložením ve vlhkem prostředí, např. vedle studánky ve sklepě či ponořením do vody. Jedno velmi známé rčení „mít máslo na hlavě“ má své kořeny ve středověku. Když totiž trhovkyně máslo při výrobě ošidila, byla potrestána tak, že musela stát na slunci s hroudou másla na hlavě.

Muzejní dřevěná máselnice s motivem květu na dně je z Jezdovic, čp. 33 od pana Františka Vondráka a v třešťském muzeu se sbírkovým předmětem stala v roce 1977.