Zemřela doc. PhDr. Eva Melmuková

Život nepřináší jen dobré zprávy...

Ve věku 90 let zemřela v sobotu 5. listopadu doc. PhDr. Eva Melmuková z Telče. Jako vzpomínku na tuto nezapomenutelnou osobnost přinášíme příspěvek Heleny Grycové, vedoucí telčské pobočky Muzea Vysočiny Jihlava, z letošního prvního čísla našeho čtvrtletníku Museum Factum, který vyšel při příležitosti jejích devadesátin:

Letos v únoru oslavila neuvěřitelné životní jubileum, 90 let, historička, etnografka a mimořádná osobnost církevního a společenského života v Telči doc. PhDr. Eva Melmuková, rozená Šašecí. Narodila se před devadesáti léty v Římě, vyrůstala v Praze, kde studovala na teologické fakultě a současně na filozofické fakultě archívnictví, které musela v roce 1953 ukončit, a tak pokračovala pouze v teologii.

Jako absolventka nastoupila jako vikářka Československé církve evangelické v Praze na Smíchově. Již v roce 1957 jí byl odebrán státní souhlas a její život procházel různými peripetiemi a zaměstnáními, kdy pracovala i na dělnických postech. V době, kdy pracovala ve Stříbře v mlékárně, si ještě udělala maturitu z potravinářské technologie. Ve Stříbře dostala nabídku k vedení muzea, a tak při zaměstnání vystudovala etnografii a folkloristiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

S rodinou se v roce 1963 přestěhovala do Velké Lhoty a později do Telče. Do telčského muzea nastoupila 1. listopadu 1967. V té době muzeum nemělo muzeu své umístění, takže nebylo veřejnosti přístupné a sbírkový fond byl uložený v přízemních prostorách tzv. purkrabství ve zcela nevyhovujících podmínkách a sbírky byly v dezolátním stavu. Také evidence sbírek byla chaotická. Eva Melmuková založila novou přírůstkovou knihu, do které začala postupně zapisovat sbírkové předměty po porovnání se starou evidencí Jana Tiraye, R. Radila aj. Kolicha pod novými čísly. Byla náročná mravenčí práce, protože hodně předmětů nebyla vůbec označena. Záznamy o přírůstcích, zápůjčkách nebo případné likvidaci byly vedeny v různých sešitech a často byly neúplné. Současně se předměty stěhovaly do druhého patra purkrabství, kde byla plánovaná nová expozice, na jejímž libretu také pracovala. Nová expozice s názvem „Život a práce lidu na Telčsku“ byla otevřena 11. května 1969. V tomto roce byla také ukončena celková revize sbírek, které byly nové zaevidovány a očíslovány. Do nadřízeného jihlavského muzea byla dána souhrnná zpráva o stavu sbírkového fondu v Telči. Doc. Melmuková také vypracovala podrobnou zprávu o potřebách a perspektivách telčského muzea a navrhla jednotný třídník katalogizace sbírkových fondů v celém muzeu Vysočiny. Je především její zásluhou, že byly uchovány cenné sbírky telčského muzea.

Svou práci věnovala především národopisu na Horácku a rekonstrukci urbanistického vývoje obcí na Telčsku. Současně podala návrh na záchranu venkovských staveb a návrh na rezervační venkovské celky a lokality. Normalizační proces po roce 1968 se projevil i v kádrových změnách v muzeu a Eva Melmuková byla nucena, po nástupu nového ředitele v Jihlavě, z Telče odejít a 15. listopadu 1972 byla přeřazena na pracoviště do Jihlavy, ale v omezené míře jí bylo umožněno pracovat na telčském sbírkovém fondu. Do doby než byl v květnu dalšího roku jmenován nový vedoucí telčské pobočky. Své práce publikovala v mnoha odborných publikacích. Bohužel v muzeu pracovala pouze do normalizace, kdy potom dojížděla za prací do jihlavského muzea, ale na konci 70. let musela muzeum definitivně opustit.

Zaměstnání našla až v Praze, kde zužitkovala svou maturitu z potravinářské technologie, a to ve Výzkumném ústavu pivovarsko-sladovnickém, kde pracovala v oddělení vědecko-technických informací. V té době ji stihla nemoc, kdy podle lékařů byla 100 % invalidou, avšak její nezlomná vůle a vitalita jí nedovolila složit ruce do klína.

Od roku 1986 bylo Evě Melmukové povoleno nastoupit na poloviční úvazek jako farářka ve sboru Českobratrské církve evangelické v Telči. Po listopadu 1989 se Eva Melmuková habilitovala a také se angažovala v Občanském fóru, za které kandidovala v komunálních volbách, ve kterých získala nejvíce hlasů. Celé čtyři roky pracovala v městském zastupitelstvu a současně vyučovala na teologické fakultě. Podílela se na znovuobnovení Muzejního spolku v Telči, je iniciátorkou a zakladatelkou Historické společnosti Veritas, ve které stále neúnavně působí.

I ve svém vysokém věku je stále činná, kdy jsou její rady a nápady zužitkovávány při různých kulturních aktivitách nejenom v Telči. Eva Melmuková a její 90. narozeniny je dokladem toho, že devadesátka je jenom číslo a na životní aktivitě a elánu se nemusí vůbec projevit.