Badatelka odhalila původ hlasové knihy ze 17. století

Každoročně Muzeum Vysočiny Jihlava navštíví kolem dvou set badatelů. 

Z mého pohledu jsou to lidé, kteří vědí, co potřebují, a také tuší, že to v muzejních sbírkách objeví. Kromě zaměstnanců úřadů a rozličných typů organizací zde bádají především studenti gymnázií a vysokých škol. Muzejní sbírky jim slouží jako cenný zdroj informací pro jejich studentské práce. V letošním roce badatelka Bc. Nikola Böhmová, DiS. – studentka FF Masarykovy univerzity, provedla rešerši fondu hudebnin ve sbírkách MVJ. 

Vybrala si v něm rukopis Tenor Primi Chori, evidovaný pod číslem Ji-20/E/577, o kterém byla v záznamech jen velmi strohá informace. V přírůstkové knize je pouze uvedeno, že ho muzeum zakoupilo v roce 1953 od soukromého sběratele starožitností Jaroslava Krejčího z Třebíče. Zaměřila se proto na objasnění původu a určení knihy a zejména zodpovězení otázky, pro kterou církev a kostel byla kniha opsána. Skutečnost, že zpěvník není nijak výrazně zdobený, napovídá, že nebyl určený k prezentaci, ale sloužil pro praktické užití. Prvním významným krokem bylo zmapování všech dostupných hudebních fondů, které jsou rozptýleny v nejrůznějších muzeích, knihovnách a archivních institucích. Na základě repertoárové analýzy se podařilo tento pramen propojit s dochovanou hlasovou knihou Basus Secundi Chori ze souboru rokycanské hudební sbírky. Konkrétně se jedná o soubor A V 41. V rámci kodikologického popisu badatelka shrnula současný stav těchto rukopisů a pro lepší přehlednost vložila do tabulek všechny údaje, které bylo možné z hlasových knih vyčíst. Nechybí ani seznam skladatelů a jejich kompozic. Téměř v každé muzejní sbírce lze nalézt předměty, pro jejichž přesnou identifikaci a časové zařazení nemáme dostatek informací.

Badatelka tak svojí prací významně přispěla k objasnění původu jihlavského rukopisu. Již je nám známo, že se jedná o unikátní hlasovou knihu, kterou při svých liturgických zpěvech používalo literátské bratrstvo v Rokycanech. Působilo při kostele Panny Marie Sněžné. Tak jako i v jiných městech bylo organizováno po vzoru řemeslnických cechů. Sbor zpíval převážně latinsky a zajišťoval prakticky všechnu hudbu ke každodenním mším a nešporám. Literátská bratrstva začala vznikat v českých městech v době kolem roku 1490. Vstupovali do nich vzdělaní a často movití občané. Z pramenů lze vysledovat, že se mezi jeho členy soustředili městští intelektuálové a špičky radní vrstvy města. Členství v nich bezpochyby platilo za projev vzdělanosti, zbožnosti a ovšem i mecenášství – vždyť členové bratrstev si sami ze svých prostředků pořizovali nákladné zpěvníky, nad jejichž nádherou žasneme dodnes. Pro muzeum je přínosem skutečnost, že zpracované výsledky bádání získává do muzejního fondu v podobě výsledných výstupů – seminárních a diplomových prací. Ty jsou dostupné i veřejnosti. Tuto konkrétní lze nalézt pod názvem Repertoár souboru rokycanských hlasových knih A V 41.

Text Ingrid Kotenová, foto Martin Kos