Exkurze kurzu Příroda Muzejní akademie na Pálavu

Exkurze na Pálavu

Kurz Příroda naší Muzejní akademie zahájil nový semestr! Po velmi pozitivních zkušenostech z předchozích let jsem se rozhodl, že nový semestr zahájíme v našem kurzu nikoli přednáškou, ale exkurzí do přírody. Možností byla řada, ale slunečný podzim na Pálavě je prostě jedinečný. Hrozny obtěžkané vinice, barvící se listnaté lesy, bílé vápencové skály, zříceniny hradů a nad tím vším blankytné nebe odrážející se v hladině obrovských Novomlýnských nádrží dole v rovině – to je ničím nenahraditelné. Byl to samozřejmě risk, že počasí nebude přát, neboť termín bylo třeba stanovit již během června, tedy bez možnosti využít přesnější meteorologickou předpověď. Nu a ten risk vyšel, tedy o vlásek vyšel. Od pondělí 22. září se počasí horšilo a následně ve středu, čtvrtek a pátek skoro všude, včetně Pálavy, lilo jako z konve a odpolední teploty dosahovaly v maximu kolem 12 stupňů celsia. Ale, pak se vše jak šlehnutím bičem změnilo a sobota 27. září byla sice větrná, ale slunečná a na Pálavě se odpolední teploty pohybovaly kolem 17–18 stupňů. Takže nádhera – viz přiložené snímky.

Exkurzi jsme zahájili ráno v Dolních Věstonicích (rodišti a nalezišti známé Venuše). Prošli jsme obcí a výše ležícími vinohrady a u vstupu do rozsáhlých lesních porostů masivu Děvína jsme se u informační tabule setkali s RNDr Jiřím Matuškou, dlouholetým pracovníkem Správy Chráněné krajinné oblasti Pálava. S Jirkou se znám nejméně třicet let a tak znám jeho skvělé řečnické schopnosti, vysokou informovanost a znalosti a také jeho smysl pro humor. Proto jsem jej požádal o krátké setkání s naší výpravou a seznámení s Pálavou a činností státní ochrany přírody v tomto regionu. Jirka to vzal, jak je mu zvykem, po svém a tak nás provázel po většinu celé exkurze a během řady zastavení nám podal spoustu informací i veselých příhod ze života a odpověděl na desítky otázek zvědavých účastníků exkurze.

Hlavní část trasy vedla po červené turistické značce z Dolních Věstonic ke zřícenině hradu Děvíčky, odtud po hřebenu až na vrchol Děvína (554 m n. m.), pak dolů do Soutěsky. Zde jsme se rozloučili s naším skvělým průvodcem a pokračovali dále po červené do obce Klentnice. Zde jsme nasedli do autobusu a přejeli do Mikulova k lomu a jeskynnímu systému pod vrcholem kopce Turold, kde jsme se rozdělili do tří zájmových skupin. Část zamířila do lomu s geoparkem a na návštěvu jeskyní. Druhá část, chodecky nejaktivnější, vyrazila po žluté turistické značce na slavný Svatý kopeček – dominantu Mikulova a třetí, nejpočetnější skupina, se vydala poznávat krásy Mikulova a mikulovského zámku.

Ještě musím zmínit jednu část exkurze, a sice skupinku pěti účastníků, kteří byli pohybově hendikepováni a netroufali si na přechod Děvína. Ti v Dolních Věstonicích z autobusu nevystoupili, ale přejeli s ním rovnou do Klentnice. Zde pak beze spěchu pod vedením kolegyně Renaty Kremláčkové vystoupali ke zřícenině Sirotčího hrádku a stejně jako ostatní se kochali sluníčkem, přírodou a dalekými výhledy do krajiny. V Mikulově se tato skupina přidala k ostatním k prohlídce města.

V 16:30 jsme se všichni, tedy i výletníci na Svatý kopeček, setkali na mikulovském náměstí a společně jsme vyrazili vzhůru k Turoldu a tedy našemu autobusu. Během návštěvy Klentnice a zejména Mikulova si všichni našli čas na oběd či jen občerstvení a samozřejmě na konzumaci a nákup burčáku, což k Pálavě v tento čas podzimní bez diskuze patří.

Shrnu-li to, byla to skvělá, poučná a úspěšná exkurze. Obdivuji některé účastníky, zejména účastnice, které i přes svůj vysoký věk a zdravotní indispozice celou trasu zvládly, ač po předchozích deštích byla velmi náročná.

Text a foto Pavel Bezděčka