Jaký byl ve skutečnosti Antonio Salieri?

Podvečerní hudební Čaje o páté měly být trochu popularizačním, trochu vzdělávacím a hlavně příjemným pořadem v muzeu. 

Ten zatím poslední v pondělí 29. září však byl zcela jedinečný, o jakém jsme původně ani nesnili – byl de facto rehabilitační. 

Paní Mgr. Simona Šindlářová z Moravského zemského muzea v Brně se již více než deset let v souvislosti s osobností A. Salieriho věnuje studiu archivních materiálů v muzeích a knihovnách v Paříži, Rakousku, Itálii, Německu a zejména pak místním (MZM) zdrojům. V pozůstalosti rodu Haugviců, hudbu milujících i hudbou se zabývajících majitelů zámku v Náměšti nad Oslavou, kteří se ve své době se stýkali s evropskými hudebními špičkami, se nachází spousta unikátů. Díky těmto skutečnostem jsou ve zmíněných materiálech i originální dokumenty a velké množství autografů Antonia Salieriho. Toho Salieriho, jehož jméno je těsně spjato se jménem hudebního génia W. A. Mozarta a jemuž byla, bohužel, dávno přiřčena pověst závistivého a bezcharakterního muže, ne-li přímo zločince. 

Domnívám se, že pokud jméno Salieri nebylo příliš známé, po filmu Miloše Formana Amadeus si tuto zápornou figuru zapamatovali všichni. I podoba se vryla. Během přednášky zazněly skutečnosti, které jsou s tímto obrazem v naprostém rozporu, a tak bez velkého váhání je jasné, že maestro A. Salieri byl naprosto neprávem vykreslen jako darebák. Naopak, byl to člověk rozumný, vtipný, velmi nadaný a přející. Mozartovi byl kolegou a právě oni dva byli oblíbenci císaře Josefa II. Navíc se Mozartův syn stal Salieriho žákem. 

Velmi zkrácený obsah skvělé přednášky se spoustou hudebních ukázek prokázal, že vztah Mozarta se Salierim nebyl vůbec nepřátelský, Salieri si mladého génia vážil a ten mu důvěřoval. Legenda o jejich vztahu vznikla pravděpodobně na základě ne osobním, ale vyplynula z tehdejších vášní mezi příznivci opery italské a nové německé.

Sylva Pospíchalová