Petr Cizner: Život v ulicích

Kavárna Muzeum, Masarykovo nám. 55, Jihlava

1. dubna – 11. května 2025

Výstava seznamuje s některými fotografiemi z knihy Život v ulicích 2020, z doby nošení roušek na ulicích v období koronaviru před pěti lety.

Výstava bude zahájena v úterý 1. dubna v 17 hodin autorovou přednáškou Procházka srdcem pěti českých měst fotografa.

Petr Cizner o souboru vystavených fotografií:

"Co bylo před pěti lety, mi připadá jako dávná minulost. Dobře si pamatuji, jak nás zpráva o nástupu koronaviru zasáhla jako blesk z čistého nebe. Právě v těch dnech jsem školil v Praze, kousek od Karlova mostu. Ráno se ve zprávách objevila zmínka o neznámém viru, odpoledne už vláda oznamovala první opatření a večer byly ulice téměř prázdné. Divadelní představení se rušila, hospody zely prázdnotou. Tak náhle se nám změnil život!

V prvních týdnech nouzového stavu většina z nás chodila do práce nebo do školy, ale s neustálými obavami a množstvím bezpečnostních opatření, která pro nás byla nová. Těžko se to popisuje a ani teď mi to nejde…

Přesto jsme se po pár týdnech v té náročné situaci začali orientovat, více se zajímali o druhé a pomáhali si. Byli jsme si blíž. Sousedi si vypomáhali s nákupy, lidé šili a doručovali roušky. Cítili jsme, že jsme na jedné lodi, a byli jsme na sebe hodní. Bylo to tak intenzivní, že jsem chvílemi cítil dojetí.

Tyto fotografie připomínají naději a význam toho, co je v nás dobrého. Skrze fotografie je možné zachytit různé kontexty, připomenout třeba vitálnost, odvahu, obavy, starost, lásku nebo i moudrost a smíchat to s kapičkami humoru. Tato výstava vznikla proto, že se domnívám, že se můžeme učit všímat si, kdy a díky čemu prožíváme věci podobně a co nás v lidském bytí a vnímání spojuje. Je to pravý opak současné smutné lhostejnosti. Často se říká, že každý prožívá věci subjektivně, jako by to bylo vědecky podložené pravidlo. Jenže právě to často vede k tomu, že se soustředíme jen na sebe a přestáváme se zajímat o druhé. Zřídkakdy se to mezi námi otevře tak, že si dáme upřímně a včas najevo, co je v nás.

Fotografie nejsou slova, která se oposlouchají. Hledá si k nám cestu jinak – barvami, kompozicí, detaily, které na nich objevujeme. Něco působí okamžitě a něco si v ní najdeme později. Něco je víc patrné v knize, něco je víc patrné na velkém formátu. Doplňují se a dokážou překvapit!

První fotka, která mnou pohnula a vedla mne k vlastnímu fotografování, zobrazovala pána kouřícího dýmku v parku na lavičce! Od té chvíle jsem začal fotit víc a víc, objížděl města, která náhle zůstala téměř opuštěná. Jedna fotka ale nevyjádří příběh toho, co bylo. Musí jich být víc a musí spolu-vyprávět. A tak mi několik známých řeklo: Udělej z toho knihu! A když byla kniha hotová, řekli: Udělej výstavu!"