Obraz telčského náměstí od Františka Mořice Nágla

Muzeum v Telči patří k nejstarším na jihozápadní Moravě. Bylo založeno již v roce 1886 a od té doby shromažďuje cenné předměty spojené s významnými osobnostmi a každodenním životem lidí z Telče a okolí. Dnes se v jeho sbírkách nachází přibližně 20 000 exponátů, které nám připomínají bohatou historii tohoto regionu. Sbírka je neustále doplňována a jedním z nových přírůstků minulého roku je obraz zachycující telčské náměstí od malíře Františka Mořice Nágla.

Obraz byl do sbírek zakoupen a je evidován pod přírůstkovým číslem Te 9/2024, a přestože nese známky opotřebení, na jeho půvabu to nic nemění. Autor maloval tento obraz z místa, kde dnes stojí pamětní deska připomínající právě tohoto nezapomenutelného malíře. Bylo to právě zde, kde ho v roce 1942 zadrželo Gestapo, když se nacházel za malířským stojanem. Autentičnost obrazu podtrhuje i historická fotografie, na snímku je zachycen samotný autor při práci, jak maluje právě tento obraz, jenž zobrazuje Telč za denního světla. Sluneční paprsky se odrážejí od fasád domů a celé město se zdá být ponořeno do klidu a harmonie. Tato kombinace realismu a jemného impresivního pohledu na městskou krajinu ukazuje Náglovu schopnost nejen zobrazit konkrétní místo, ale i vyjádřit jeho duši, což je klíčovým rysem jeho malířské tvorby. Tento obraz není jen uměleckým dílem, ale i vzácným svědectvím doby, které nám umožňuje nahlédnout do minulosti Telče očima talentovaného a tragicky zesnulého malíře.

Studia Františka Mořice Nágla začínají na telčské reálce, následně pokračoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole. Poté se vydal na Akademii výtvarných umění, kde studoval pod vedením Hanuše Schweigera. Svá studia završil pobytem ve Vídni, kde ho zastihla válka. Musel narukovat a během boje si vážně zranil rameno. Po uzdravení se mohl vrátit k malování. Jeho otec však toužil, aby se jako jediný syn ujal rodinného statku. Nágl se rozhodl vyhovět, oženil se s houslistkou Vlastou Nettlovou a převzal správu hospodářství. Díky dobré organizaci mu však zůstal čas i na malování. I když se věnoval sedlačení, zůstal především malířem.

Po narození dvou dětí, syna Miloslava a dcery Věry, kdy prožíval období naprosté spokojenosti, přišla doba vysídlování Židů. Spolu s rodinou byl deportován do terezínského ghetta. Všichni zahynuli v Osvětimi – syn v roce 1943, ostatní o rok později, kdy odjeli posledním transportem z Terezína.

I když jeho dílo bylo uznáváno již před válkou, největší hodnotu mají obrazy, které byly nalezeny v Terezíně v roce 1950 při rekonstrukci jedné z budov bývalého ghetta. Malíř své práce, celkem 254 obrazů, schoval na půdě jednoho z domů. Soubor těchto obrazů, zejména akvarelů, které dokumentují každodenní život v ghettu, je jedinečný. Nágl maloval v Terezíně interiéry ubikací, zákoutí dvorů i postavy vězňů. Omezující podmínky a technické možnosti ho vedly k úspornému stylu, který zároveň získal expresivní charakter. Část obrazů z této kolekce bude k vidění na výstavě Trnitá cesta ke svobodě od 5. dubna do 1. června 2025.

Mgr. Lenka Brychtová