Vyhledat na webu

Bedřich Smetana studoval v Jihlavě

BEDŘICH SMETANA STUDOVAL V JIHLAVĚ

Jeden z největších českých hudebních velikánů se narodil před 200 lety.

Stalo se tak 2. března 1824 přímo v litomyšlském pivovaru, jehož správcem byl František Smetana. Jeho třetí manželka Barbora mu porodila prvního syna! Tehdy samozřejmě nikdo netušil, že mezi všemi osmnácti sourozenci vynikne právě on, a to tak jako málokterý Čech vůbec.

Rodina Smetanova byla dobře situovaná a navíc kulturně založená s velkou láskou k hudbě. Bedřich hudebním nadáním vynikal, už jako čtyřletý se učil hrát na housle a klavír, a když v šesti letech přednesl klavírní koncert, začalo se o něm mluvit jako o zázračném dítěti. Otec však dbal na to, aby děti dosáhly i dobrého všeobecného vzdělání. Za pobytu rodiny v Jindřichově Hradci nastoupil Bedřich na gymnázium, první ročník se mu však nevydařil. Pro další studium vybral otec německou Jihlavu, aby se syn zdokonalil v němčině, a poslal tam i jeho mladšího bratra Antonína.

V říjnu 1835 chlapci nastoupili do škol, mladší Antonín do hlavní školy a Bedřich znovu do prvního ročníku gymnázia. Ubytováni byli společně u jihlavského měšťana Antonína Svobody, krejčího, který měl svých šest dětí a na byt bral ještě tři studenty. Majitelkami toho domu v Schönwebergasse 252 (nynější Smetanova 2) byly sestry Anna a Barbora Zeidlerovy. Na dobu studií v Jihlavě vzpomínal Bedřich Smetana velmi nerad a vždy se smutkem. Tímto obdobím v životě Smetany se poměrně podrobně zaobírá ve své práci o Bedřichu Smetanovi Zdeněk Nejedlý. Dokládá, že podmínky pro mladého hudebníka tu byly velmi příhodné. V té době byl hudební život v Jihlavě na vysoké úrovni, ne-li nejdůležitější součástí společenského života vůbec. Německý hudební spolek Musikverein, založený roku 1819, měl více než 300 členů, od roku 1820 stál v jeho čele vynikající hudebník Jan Ferdinand Pokorny. Spolek pořádal pravidelně akademie, koncerty, hudební vystoupení zněla i v kostelích. Další výraznou osobností, od které se mohl mladý Bedřich mnoho naučit, byl český hudebník Viktorin Maťocha. Vyučoval hudbu na gymnáziu a soukromě zejména hru na smyčcové nástroje, vystupoval jako houslista, violoncellista a pěvec. Přestože bohaté hudební dění v Jihlavě mohlo mladému Smetanovi mnoho dát, nikde není zmíněno, že se ho aktivně účastnil. Nikdy se už nepotvrdí či nevyvrátí, co bylo skutečnými důvody Bedřichova zklamání z pobytu v Jihlavě, proč byla právě ona místem, na které ani nechtěl vzpomínat. Jedním z pravděpodobných důvodů byla jeho velká duševní citlivost a silná vazba na rodiče, bylo to poprvé, kdy se musel delší dobu obejít bez těsného kontaktu s rodinou (ač tu s ním pobýval jeho mladší bratr Antonín), v neznámém prostředí, kde byla převaha německého obyvatelstva. Také škola byla odlišná od malé reálky v Jindřichově Hradci – bývalé jezuitské gymnázium v Hluboké ulici mohlo působit neosobně a přísně. Na vyučující měl sice štěstí, ale možná že mu na sebevědomí také nepřidalo stigma repetenta. Na jeho silné naléhání jej v polovině školního roku otec odhlásil ze školy a odvezl do nového domova. Škola se s ním, bohužel, rozloučila neobyčejně tvrdým hodnocením, kdy do katalogu prvního semestru nadepsali samé nedostatečné. K dalšímu studiu nastoupil na podzim 1836 na řádové gymnázium v Německém Brodě, znovu do prvního ročníku.

Bedřich Smetana žil v době, kdy se český národ obrozoval, dokazoval svou vlastní identitu i svébytnost a snažil se o rovnoprávné postavení s ostatními národy v Rakousko-Uhersku. Tento cíl naplnil svou tvorbou bezezbytku a „jeho vlast“ mu po právu dodnes projevuje zaslouženou úctu. S jeho odkazem jsou spojeny dva největší hudební festivaly: Smetanova Litomyšl a Pražské jaro.


Zpracovala Sylva Pospíchalová