Před 200 lety byl osázen první městský sad

Před 200 lety byl osázen první městský sad

Osada stará Jihlava se nacházela v údolí dnešní řeky Jihlavy. Okolní návrší byla údajně porostlá smíšeným lesem horského typu, na skalnatých vrcholech byl zpravidla listnatý les. Domovem tu byly jedle, smrky, modříny, buky, javory, lípy a jasany. Počátkem 20. století byl porost krajiny už většinou změněn cílenou činností člověka – lesy převažovaly smrkové a místy bučiny.

Už v 19. století bylo známo, že pro velké obydlené město musí fungovat i přírodní „plíce“, co nejvíce zeleně. Kromě soukromých zahrad se začalo s budováním plánovaných zelených ploch, které měly být architektonicky sladěnou ozdobou a přinášet obyvatelstvu i místo k odpočinku a potěše.

Malý Heulos

Nejstarší městský sad byl založen právě před dvěma sty lety, v roce 1824, a to zásluhou krajského hejtmana barona Franze von Nadhernyho a purkmistra Vincence Gattoniho. Mezi další iniciátory patřil i penzionovaný hejtman a majitel skladu tabáku von Hoffeneg, údajný autor návrhu. Plocha (3,84 ha) podél východního pásu hradeb až k břehu údolím protékající říčky Jihlávky byla osázena v přírodním stylu, převládaly listnaté dřeviny, zejména javor klen a javor mléčný, dále jilm, jasan, kaštan a lípa. Jehličnany byly původně v malé menšině. Podrost vytvářely lísky, bez, hloh, ptačí zob, pámelník a zimolez. Vybudovány byly pohodlné cesty se zábradlím, nechyběly ani altány a lavičky. V roce 1826 byl vytvořen nový přístup po schodišti v blízkosti kostela sv. Jakuba. Název Heulos, který je už v městských knihách z 15. a 16. století a na plánech ze století 17., má podle jihlavských Němců něco společného s posečenou loukou. Malý Heulos se stal velmi oblíbeným a hojně navštěvovaným.

Ostatní městské sady

V pozdějších letech byly zakládány další městské sady a parky: od roku 1871 byl postupně vysazován Velký Heulos na protějším břehu říčky Jihlávky, v roce 1891 se proměnil v krásný park bývalý hřbitov a okolí kostelíku sv. Ducha, ve stejném roce bylo osázeno okolí psychiatrického ústavu. Další sady pak byly zakládány až ve století dvacátém – v roce 1919 park na Štefánikově náměstí a za budoucí školou T. G. Masaryka, v roce 1924 park u krajského soudu (dnešní VŠPJ) a další mezi školou a původní vojenskou nemocnicí – ty krásné růžově kvetoucí kaštany, které dosáhly letos rovných sta let, můžeme stále každoročně obdivovat. K nejmladším patří park u městského nádraží, který překryl bývalou skládku v roce 1929.

Jelení historie

K Heulosu se váže jedna nakonec velmi trapná událost.

1. verze: Připomněl ji autor v Jihlavských listech č. 29 z 20. července 1929. Již tehdy byla stará 85 let, má tedy letos také kulaté výročí. Je nejtragičtější, ale pokud byly Jihlavské listy tehdy i trochu místním „bulvárem“, můžeme ji brát s rezervou.

7. září 1844 roznesla se po Jihlavě rychlostí blesku informace, že po Heulose chodí dva statní jeleni. Jeden vešel až do zahrady hostinského Hoffmanna, odkud však byl holemi a klacky vyhnán. Přeskočil plot a pádil dolů k řece. Tam však už čekali hrdinní jihlavští střelci a jeden z nich – Franz Russwurm – jistou ranou jelena skolil. Druhý jelen zmaten běžel parkem, Brněnskou branou se dostal do města a dál se hnal Řeznickou ulicí k Brtnické bráně. V zoufalství vběhl až do domu kováře Schiepa, kde ho přítomní bez zaváhání svázali a utloukli. Střelec Russwurm obdržel jako střelné paroží a kulku, již si nechal vsadit do stříbra. Tělo zvířete se prodalo v dražbě a městské pokladně vyneslo 25 zlatých. Na druhé zvíře si činil nárok kovář Schiep, ale jakmile mu vedení města, vidouce další zlatky, pohrozilo soudem, ustoupil a výnos z prodeje byl věnován okrašlovacímu spolku. Potud je historka nezvyklá, krvavá, ale pochopitelná. Po seznámení s dalším vývojem však nabývá ostudného rozměru.

Asi dva týdny po tomto vzrušujícím dni dostal jihlavský magistrát a okolní panství přípis od hraběnky Lichtensteinové, v němž oznamovala, že se jim zaběhli dva jeleni, krotcí, na lidi uvyklí, které chovali pro potěšení dětem. Za jejich vrácení nabízela 200 zlatých, pokud by byl nalezen alespoň jeden, potom 120 zlatých. Odpověď na svou žádost paní hraběnka nikdy neobdržela.

2. verze: Popsána emeritním archivářem a autorem knih o Jihlavě panem L. Vilímkem.

Jeleni byli dva, ale nezaběhli se hraběnce Lichtensteinové, ale z Brtnického panství. Na Heulos pronikl jen jeden a ten byl zastřelen. Druhý vběhl do města Brtnickou bránou a u pana Šípa ho neutloukli, ale zachránili. Odměnou pak bylo 70 zlatých pro záchrance.

3. verze: Pro děti a slabé nátury. Tu jsem si na naléhání měkkosrdcatých kolegů vymyslela.

Jeleni se procházeli Heulosem, nechali se hladit kolemjdoucími a sem tam dostali i kousek chleba. Na jejich památku pak byl na Heulosu založený zookoutek, který se postupně stal dnešní báječnou zoologickou zahradou.