Tajemný literát Franz Kafka

Franz Kafka, spisovatel světového významu, by se jím ze své vůle nestal. Narodil se 3. července 1883 v rodině židovského velkoobchodníka s galanterií. Jeho bratři zemřeli v batolecím věku, zůstal jediným synem se třemi sestrami. Vystudoval práva na pražské univerzitě (dnes Karlově) a získal místo úředníka v pojišťovně. Kromě zaměstnání, v němž dosáhl vysokého postavení, se věnoval psaní; bylo pro něj životní potřebou, což zřejmě vyplývalo z jeho komplikovaného vnitřního života. Zároveň k sobě byl velmi kritický, proto za jeho života vyšlo jen několik povídek. Poslední léta života trávil v léčebnách a sanatoriích, 3. června 1924 podlehl tuberkulóze.

Stejně jako k celému životu měl Kafka komplikovaný vztah i k ženám. O tom svědčí hlavně váhání se sňatkem – byl oficiálně třikrát zasnoubený, ale třikrát vzal slovo zpět. Hluboký vztah ho pojil k Mileně Jesenské, který se odehrával téměř jen korespondenčně, viděli se pouze dvakrát. Pravděpodobně největší partnerskou láskou jeho života byla Dora Diamantová. Poznali se v Německu u moře a rychle spolu začali bydlet. Doprovázela ho poslední rok jeho života i do sanatorií a v její náruči zemřel.

V Třešti

žil Kafkův milovaný strýc, MUDr. Siegfried Löwy, maminčin bratr. Obecním lékařem se stal roku 1899 a sám byl výjimečnou osobností. Byl propagátorem zdravého životního stylu, doporučoval pobyt na čerstvém vzduchu, cvičení a uznával přírodní medicínu – Franz šel v tomto směru v jeho šlépějích, dokonce se stal vegetariánem. Dr. Löwy provozoval i stomatologickou praxi, jako první v Třešti plomboval zuby. Pacienty navštěvoval na svém motocyklu. Franz i jeho sestry trávívali u strýce prázdniny, prožívali tu šťastný čas i první lásky.

Ke svému synovci měl velmi hluboký vztah a až do konce se podílel na jeho léčbě. Ke konci života se odstěhoval do Prahy. Těsně před deportací do koncentračního tábora, 24. října 1942, spáchal sebevraždu.

Max Brod, jeho nejlepší přítel, s nímž se seznámil během právnických studií, jej bezmezně obdivoval a podporoval. Jeho zásluhou bylo Kafkovo dílo, částečně až do smrti utajované, postupně vydáváno a dlouho po autorově smrti se stalo světově uznávaným. Max nesplnil přání svého přítele, aby po jeho smrti všechno spálil, proto právě jemu, zvláště jeho citu pro literaturu a přesvědčení o hodnotě Kafkových děl, vděčíme za „objevení“ skromného velikána.

To Dora Diamantová přání svého milovaného splnila, jeho dopisy spálila. Právě dopisy, jichž napsal stovky, a jeho deníky jsou zdrojem informací o jeho životě i o něm samotném. Nicméně ještě po stu letech se po jakémkoli textu, zmínce, souvislosti nebo vzpomínce pátrá, vznikají o něm knihy, studie, dokonce filmy, zájem o jeho osobnost neutuchá. Zůstává navždy tajemným literátem.