Historie jihlavského muzea
Počátky muzea v Jihlavě jsou spojeny se vznikem jihlavského Muzejního spolku v roce 1892. Ten se ustavil díky aktivitě zdejší německé intelektuální elity a jako německé začal budovat i samotné muzeum.
Muzeum bylo původně rozděleno na 3 samostatná oddělení – historické, přírodopisné a živnostenské. Do čela každého oddělení nastupují dva kustodi. První muzejní expozice byly otevřeny v původní budově muzea na rohu dnešních ulic Jana Masaryka a Legionářů 23. června 1895 (tehdy ulice Na Valech). Zde obdrželo každé oddělení 1 místnost, další prostory byly vyhrazeny pro stálou prezentaci zbraní, pro krátkodobé výstavy a pro knihovnu. Sbírkový fond muzea se v počátečním období rozrůstal bouřlivě díky četným darům a odkazům, což vylučovalo jakýkoliv systematický přístup. Narůstaly hlavně sbírky umělecko-historické povahy a sbírky přírodovědné. Muzeum od svých počátků bojovalo s nedostatkem financí a vybavení se tak pořizovalo jen pomalu. Ani personální obsazení nebylo ideální. Počet kustodů postupně klesal, až zůstal jen jeden – Johann Haupt, který působil v muzeu až do své smrti v roce 1928. Postupně klesal i počet návštěvníků, přírůstků do sbírek a ubývalo i dárců. S vypuknutím I. Světové války se muzeum ocitlo na samém prahu ohrožení své existence.
Po vzniku Československé republiky, kdy vedení města převzalo jihlavské vládní komisařství, ocitají se ve správním výboru muzejního spolku i Češi jako představitelé městské správy, ačkoli byl muzejní spolek dosud ryze německý a na toto své vymezení vždy důsledně dbal. 13. května 1924 převzalo vedení muzea nově zřízené českoněmecké kuratorium, které jej spravovalo až do roku 1939. Dochází tak k soustavným rozporům mezi německým muzejním spolkem a českoněmeckým kuratoriem. V roce 1924 vstupuje muzeum do Svazu československých muzeí a ještě téhož roku obdrželo od Ministerstva školství a národní osvěty dotaci na péči o sbírky a na nákup vybavení. Zároveň však Svaz československých muzeí vstupuje do činnosti muzea svými revizemi a kritickými hodnoceními jeho stavu a činnosti. Nedostatek peněz a personální nouze i nadále práci muzea ochromuje. Po smrti Johanna Haupta působí v muzeu pouze Hans Canon, který se věnoval zpracování sbírek do podoby samostatných katalogů s ilustracemi. Kvůli neutěšeným podmínkám odchází nakonec i Hans Canon z muzea v roce 1936.
V průběhu druhé světové války se muzeum s novým názvem Deutsches städtisches Museum stává opět ryze německou institucí. Hans Canon se do muzea vrací a spolu s dalšími pomocníky se snaží o obnovu činnosti a práce se sbírkami. I přes složitou situaci se jim podařilo vytvořit novou expozici věnovanou soukenictví a uspořádat výstavu hodin. Vzhledem k probíhající válce pak byla část cenných exponátů přemístěna mimo Jihlavu a v roce 1944 bylo muzeum z příkazu ministerstva školství, stejně jako ostatní muzea, uzavřeno.
V poválečném období se muzeum definitivně ustavuje jako instituce výsostně česká. Jeho správu převzal v létě 1945 jihlavský Národní výbor a řízením pověřil Arnošta Kábu – nadšence a českého patriota. Sbírkový fond narůstá v důsledku konfiskací a přenesením předmětů ze zámků v Plandrech, Mirošově či v Lukách nad Jihlavou i ze soukromého majetku odsunutého německého obyvatelstva. Muzeum dostává moderní podobu – roste počet zaměstnanců a konstituují se nová oddělení – přírodovědné a společensko-vědné. Budují se nové expozice, pořádají se cykly přednášek a vycházek. V roce 1952 získává muzeum (v té době spojené s nově vzniklou galerií) statut Krajského vlastivědného ústavu a stává se centrem veškeré muzejní práce v tehdejším Jihlavském kraji. V roce 1953 se muzeum i galerie stěhují do objektů na dnešním Masarykově nám. 57/58, kde muzeum po přesunu galerie do vlastních prostor zůstává až do dnešní doby. Od roku 1956 vydává muzeum odborné periodikum Vlastivědný sborník Vysočiny ve dvou řadách – přírodovědné a společensko-vědné. Po roce 1960 se muzeum stává zařízením okresního národního výboru, dostává název Oblastní muzeum Vysočiny (od poloviny 60. let Muzeum Vysočiny) a je centrem okresní muzejní sítě, která je od roku 1963 tvořena také muzeem v Polné a Telči, od roku 1964 hradem Roštejn a od roku 1974 muzeem v Třešti. V té době se stabilizuje rozsáhlá muzejní knihovna, vzniká fotolaboratoř, dílny a svoji činnost zahajuje samostatné ekonomické oddělení. Po odchodu Arnošta Káby z funkce ředitele se ve vedení muzea vystřídal Zdeněk Němec, poté na krátkou dobu významný český historik a archivář František Hoffmann, Bedřich Slavík a Ivan Růžička a nakonec Bohuslav Večeřa, který řídil muzeum až do roku 1979.
Po nástupu nového ředitele Ortwina Taubera byly v muzeu zahájeny rozsáhlé stavební práce. Upravují se depozitární prostory a bylo zřízeno samostatné technické oddělení. V letech 1980–1986 probíhal v celém muzeu tzv. fyzický soupis sbírek. Po jeho dokončení byl soupis schválen ministerstvem kultury jako tzv. evidence 1. stupně. Konečně tak bylo dosaženo cíle, o kterém snili první muzejní kustodi na počátku století – vyhotovit ucelený přehled o stavu a rozsahu muzejních sbírek. Od roku 1986 je formou cyklu přednášek s názvem Muzeum škole podchycena školou povinná mládež na druhém stupni základních škol. Velkým pozitivem bylo získání dalšího objektu pro potřeby muzea – rovněž na Masarykově náměstí č. 55. Po jeho rekonstrukci se sem v roce 1989 stěhují odborná oddělení, muzejní knihovna i vedení muzea a jihlavské muzeum se tak znovu prostorově nadechlo.
Společenské změny po roce 1989 výrazně ovlivnily i dění v jihlavském muzeu. Rodí se nové výstavní a přednáškové projekty, odborní pracovníci se zapojují do rozsáhlých vědeckých úkolů, muzeum pořádá odborné akce a do práce vstupuje ve velké míře výpočetní technika. Na pozici ředitele se po odchodu Ortwina Taubera vystřídal Pavel Jirák, Jitka Hošková a od 1. ledna 2004 stávající ředitel Karel Malý.
V roce 2005 vzniká nové odborné oddělení – archeologické. Muzeum s úspěchem využívá možnosti různých grantových projektů, díky nimž došlo k vybudování nových expozic (první část otevřena v roce 2006, druhá v roce 2014) a k vytvoření bohatého portfolia vzdělávacích programů pro školy. Velkou akcí byla také realizace přeshraničního výstavního projektu – Dolnorakouské zemské výstavy – v letech 2008 a 2009. K 1. 1. 2007 se osamostatňuje polenská pobočka muzea, ze které je zřízeno Městské muzeum Polná.
Od roku 2003 nese muzeum název Muzeum Vysočiny Jihlava, příspěvková organizace, a je příspěvkovou organizací Kraje Vysočina. Díky péči zřizovatele byla zahájena rekonstrukce objektu v příměstské části Jihlava – Helenín, kde byly zřízeny moderní depozitární prostory s odbornými laboratořemi. Muzeum do nich přesouvá své sbírky v roce 2013. Muzeum Vysočiny Jihlava je se svými pobočkami v Telči, Třešti a hradem Roštejnem největším muzeem v Kraji Vysočina.
