Muzejní budovy
Stavební vývoj a historie domu Masarykovo nám. 57
Dvouposchoďový tříosý trojkřídlý dům č. p. 1317 (st. č. 488) v Jihlavě, Masarykovo nám. 57, je součástí městské památkové rezervace Jihlava. V Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek je veden pod rejstřík. číslem 22064/7 – 4877/A44.
Dům se nalézá v urbanisticky významné poloze severozápadního rohu náměstí, které vždy bylo hlavním místem obchodních i politických aktivit města a jeho obyvatel. Jeho počátky spadají do druhé poloviny 13. století. Z raně gotické fáze je zachována zadní část suterénu a části obvodového zdiva přední části přízemí. Po požáru v r. 1353 byl značně přestavěn a rozšířen severním směrem. Tuto fázi nejlépe připomíná třeba zachovaná valená chodba v ose domu do malého dvorku nebo zbytky černé kuchyně kdysi vertikálně procházející pravou zadní části traktu. Pro nejstarší dobu existence domu neznáme jeho držitele. Prvním známým majitelem objektu je až v r. 1422 Jeclini Rohozer, který ho tehdy prodal kováři Enderlinovi. Další přestavby spadají do období po požárech 16. století. Po velkém ohni 18. května 1523 byl dům přestavován pozdně goticky, na což ukazují zachovalé sedlové portálky ve zvýšeném přízemí v levé střední části domu i hrotitě zaklenutá prostora v pravé zadní části prvního patra. Zásadní přestavbou, tentokrát již v renesančním duchu, prošel dům po ohni 7. srpna 1551. Následně v 60. letech tohoto věku byl zvýšen o druhé poschodí a rozšířen o dvorní zástavbu. Ta byla v patře spojena s přední budovou překrásnou toskánskou arkádovou chodbou. Zároveň dům dostal nový vchod s pěkným renesančním portálem, průčelí bylo završeno atikou. V přední části domu do náměstí vznikl velký dvoulodní mázhaus zaklenutý čtveřicí křížových kleneb na centrální sloupek. Nad ním, v přední části prvního patra do náměstí, byla postavena unikátní táflovaná (dřevem obložená) místnost patřící k architektonickým skvostům Jihlavy. Za ní, ve střední části domu, pak vznikl další unikát, velmi působivě vymalovaná tzv. vysoká síň. Jednalo se o zaklenutou dvoupatrovou prostoru převyšující ostatní části domu. Na konci 16. století koupil dům soukeník Dobroner, vynálezce jihlavského sukna zvaného „boy“. Avšak už v r. 1636 dům získali soukeníci, tehdy nejbohatší jihlavský cech jako svůj cechovní dům. Od té doby nesl dům název „Meisterhaus“ a stal se centrem slávy jihlavského sukna. Soukeníci kromě jiného nechali doplnit výzdobu vysoké síně v r. 1641 básní – chválou svého řemesla a působivou suchou freskou svého patrona Metuzaléma a dalším obrazem představujícím alegorii Spravedlnosti. Avšak na konci třicetileté války, kdy zde sídlil štáb švédské okupační armády na čele s velitelem plk. Samuelem Österlingem, byl dosti poničen, a proto musel být v r. 1652 opravován. V době francouzské okupace Jihlavy v r. 1805 zde slavil vánoce sám maršál Bernadotte. V průběhu 19. století byl dům několikrát opravován: po r. 1853 dostal upravenou venkovní fasádu a do přední části byl umístěn obchod, v devadesátých letech 19. století přišla jeho vysoká síň o původní renesanční klenbu, stejně jako dolní mázhaus. Ten byl v zadní části předělen příčkou. V držení soukeníků byl dům až do r. 1926, pak ho vlastnily pod názvem „Deutsches Haus“ německé nacionální spolky. O čtvrtstoletí později, v letech 1951-1953, byl celý objekt upravován pro potřeby jihlavského muzea. Tehdy byl vnitřně propojen s domem č. 58, a to jak v přízemí, tak i v patrech. Zároveň přišel o hlavní vchod. Dnes je přístupný pouze průrazem na východní straně přízemí z mázhauzu sousedního muzejního domu.
Stavební vývoj a historie domu Masarykovo nám. 58
Tříposchoďový čtyřosý dům č. p. 1318 (st. č. 489) v Jihlavě, Masarykovo nám. 58 je součástí městské památkové rezervace Jihlava. V Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek je veden pod rejstřík. číslem 24705/7 – 4877/A45.
Dům v urbanisticky významné poloze je cenným dokladem nejstarší zástavby středověké Jihlavy. Patří k nejhonosnějším ukázkám jihlavských renesančních měšťanských domů. Jeho počátky spadají do poslední třetiny 13. stol., kdy se původní chaoticky stavěné dřevěné sídliště začalo měnit v kamenné město, a to v souladu se stavebním řádem z r. 1269. Jihlava dostává pevný pravidelný tvar s vytýčenou parcelací. Tehdy byl objekt patrový, průčelí snad bylo završeno vysokým gotickým štítem. Z raně gotické fáze je zachován především dvoulodní sklep pod přední částí domu a obvodové zdivo dnešního přízemí tamtéž. V dalších fázích gotické doby byl dům rozšiřován do hloubky městiště, což potvrzuje tzv. zadní sklep směrem do dvorní části. Jména nejstarších majitelů domu se nezachovala. První známý majitel, bohatý sladovník Nicolaus Czecherl, vystupuje z temnoty dějin až v r. 1425. Dům byl poškozen několika požáry 14. až 16. století. Po velkém ohni 18. května 1523 prošel ve třicátých a čtyřicátých letech 16. století pozdně gotickou úpravou. Připomíná ji jednolodní mázhaus, který byl tehdy valeně zaklenut a ozdoben tvárnicemi z pálené hlíny suplující starý žebrový klenební systém, i komora vpravo mázhauzu se zajímavými křížovými klenbami a štukovými žebry. Radikální, tentokrát už renesanční přestavby se však dům dočkal po požáru 7. srpna 1551. Za účasti italských stavitelů se objekt v letech 1580 – 1590 proměnil v jeden z nejkrásnějších renesančních paláců města. Do domu, který dostal druhé poschodí a jehož malované průčelí do náměstí bylo završeno zajímavou atikou, se teď vcházelo novým renesančním portálem. Ve střední části vznikla jedna z nejpůsobivějších jihlavských vysokých síní. Jedná se o patrovou prostoru s dvoukřídlou arkádovou galerií s toskánskými sloupky, která je zaklenuta bohatou síťovou klenbou na konzolách.
O hodnotě a reprezentativnosti domu svědčí i jména jeho majitelů v 18. a 19. století. Mezi nimi najdeme třeba významného obchodníka suknem Matyáše Zeba, za zásluhy o říšskou ekonomiku nobilitovaného Josefa Ignáce Zeba z Breitenau, jeho synovce Jana Pavla Zeba z Brakfeldu, Josefa svob. pána z Vančurů, bohatého obchodníka Ignáce Maška, Matyáše Šohaje, Františka a Amálii Šrámkových, Františka Müllera, Jana Kortnera. Pásková malba v koruně klenby pochází až z pozdně barokní přestavby domu v letech 1746-1748, což dokládá umístěný dekorativní věnec s letopočty i monogramy tehdejších majitelů domu a stavitele (PHK a PZ = Peter Hans Kautzmann a Paul Zebo). Zajímavou podobu dostává úzká, valeně zaklenutá místnost prvního poschodí do náměstí zdobená rokokově pojatými romantickými žánrovými scénami v iluzivních rámech. Barokně upravovaná tehdy byla také vedlejší velká místnost se stropním štukovým zrcadlem, zadní místnost v mezipatře do dvora dostává záklopový strop. V rámci klasicistní úpravy domu kolem r. 1800 dostal dům třetí poschodí a průčelí vysoký pilastrový řád. Další úpravy interiéru i exteriéru domu spadají do doby po r. 1853 a 1910. V letech 1951-1953 byl celý objekt v rámci rekonstruován pro potřeby jihlavského muzea podle projektu ing. arch. V. Pelzlbauera. Tehdy byl v přízemí i patrech vnitřně propojen s domem č. 57.
